Formování oborů dějin věd a techniky
a vznik DVT
Vznik časopisu Dějiny věd a techniky (DVT) v roce 1968 byl výsledkem dlouhé cesty postupné institucionalizace oboru v poválečném Československu. Tento rozvoj přímo navazoval na již předválečné klíčové iniciativy zejména historika exaktních věd Quido Vettera (1881–1960) nebo historika biologie a filosofa Emanuela Rádla (1873–1942).
Vetterovo etablování oboru vyvrcholilo jeho organizací a předsednictvím IV. mezinárodního kongresu pro dějiny reálných věd v Praze (1937). Jím založené Volné sdružení pro dějiny reálných věd a navazující komise (postupně měnily název) při Masarykově akademii práce lze považovat za první předchůdce dnešní Společnosti pro dějiny věd a techniky. Poválečné snahy o obnovu a integraci aktivit vedly v roce 1951 k ustavení Komise pro dějiny přírodních věd a techniky při Československo-sovětském institutu, převedené posléze od roku 1952 do Československé akademie věd (ČSAV). Komisi vedl historik hornictví a hutnictví Jan Kořan (1905–1986) a měla za úkol koordinovat práci historiků věd z různých přírodovědných a technických pracovišť. O rok později zde při biologické sekci byla ustavena ještě Komise pro studium života a díla J. E. Purkyně, kterou vedl Bohumil Němec (1873–1966) a rozšiřovala působnost pro dějiny biologických a lékařských věd. Pod Kořanovým redakčním vedením začal od roku 1954 vycházet Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky jako ročenka s každoroční bibliografií – první oborové periodikum vůbec a první přímý předchůdce DVT.
Rádlem založený seminář pro metodiku a dějiny přírodních a exaktních věd na pražské přírodovědecké fakultě byl po válce obnoven jako Ústav pro obecnou přírodovědu a dějiny přírodních věd pod vedením Otakara Matouška (1899–1994). Přestože byl Matoušek z politických důvodů v roce 1950 zbaven jeho vedení a pracoviště zrušeno jako univerzitní ústav, zůstalo po několik dalších let zachováno opět v omezené podobě semináře pod vzdálenou ochranou matematika a tehdejšího rektora Miroslava Katětova (1918–1995). Uplatnění zde nacházel okruh mladých asistentů, k němuž náleželi Irena Seidlerová (*1926), Luboš Nový (1929–2017), Josef Smolka (1929–2020), Zdeněk Horský (1929–1988) nebo Mikuláš Teich (1918–2018). Společně tehdy formulovali a rozpracovali systematický projekt dějin exaktních věd v českých zemích, díky čemuž skupina mohla v roce 1956 přejít do Historického ústavu ČSAV a vytvořit zde samostatné Oddělení pro dějiny přírodních věd a techniky, které posléze převzalo další zásadnější iniciativy. Předchozí komise zde byly v roce 1959 integrovány do jednotné Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV, jíž formálně předsedal B. Němec. Snaha o další pevnější ukotvení pak konečně vedla k založení Československé společnosti pro dějiny věd a techniky při ČSAV, jež byla oficiálně ustavena 9. dubna 1965 a jejímž prvním předsedou se stal M. Katětov.
Uvedené oddělení v Historickém ústavu začalo od roku 1959 tisknout sešitové Zprávy Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd (předsedou redakčního kruhu J. Smolka), které od roku 1965 pokračovaly jako Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky (předseda redakční rady Z. Horský) – další přímí předchůdci DVT. Sloužily úzké oborové komunikaci, jednalo se však jen o neperiodické a neprodejné interní tisky. Vytvoření řádné specializované periodické publikační platformy proto patřilo k trvalým programovým prioritám všech výše nastíněných organizačních aktivit. Hlavním cílem, ohlášeným již při ustavení Společnosti v roce 1965, proto bylo vytvořit pružnější, čtivější a aktuálnější formu řádného odborného časopisu, jakým disponovaly jiné vědecké společnosti. Cesta k tomu však nebyla snadná a vznik časopisu byl spojen s řadou dnes jen těžko představitelných byrokratických obtíží jak na ministerstvu kultury, tak na prezidiu ČSAV, kde věci nakonec významně napomohl ředitel Historického ústavu Josef Macek. V poslední fázi například bylo třeba řešit překážku, jíž přinášela doba akutního nedostatku tiskařského papíru, který podléhal přísnému státnímu dozoru.
Prezidium nakonec dalo definitivní svolení k vydávání časopisu jako náhrady za výše uvedenou ročenku a první ročník DVT spatřil světlo světa v roce 1968 jako nepřímé dítě období pražského jara. Příznačně pro uvedené obtíže celý první ročník byl sestaven z příspěvků odevzdaných již během roku 1966. Prvním a dlouholetým vedoucím redaktorem se stal Luboš Nový. Následující normalizační čistky tvrdě postihly Historický ústav a jeho oddělení pro dějiny vědy v dosavadní podobě: v důsledku prověrek ústav i redakční radu časopisu byla nucena opustit řada klíčových pracovníků (Z. Horský, I. Seidlerová, J. Smolka, M. Teich). Časopis však přetrval jako specializovaný odborný časopis pro dějiny věd a techniky s čtvrtletní periodicitou. Zatímco na cestě ke vzniku DVT se opakovaně řešila integrace oborů spjatých s dějinami vědy a techniky a vytváření elementárních publikačních možností, od devadesátých let se spíše vyrovnával s obrovsky rostoucí publikační diverzitou a interdisciplinárními proměnami oboru. Vedoucím redaktorem DVT se po Luboši Novém od roku 1991 stal Petr Vágner (období 1991–1994), následovali Jan Janko (období 1995–2001), Pavel Drábek (období 2001–2009) a Tomáš Hermann (od 2010). Vydavatelem časopisu je po celou dobu Československá, od roku 1993 Česká společnost pro dějiny věd a techniky, redakční zázemí a další instituční podporu mu však podle sídla Společnosti či redakce poskytovala také příslušná odborná pracoviště při AV ČR nebo UK.
Tomáš Hermann
Přímí předchůdci DVT
- Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky; ročenka vydávaná Komisí pro dějiny přírodních věd a techniky ČSAV (1–4, 1954–1958), Komisí pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV (5–8, 1959–1963) a Historickým ústavem ČSAV (9–12, 1964–1967).
- Zprávy Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV; vydávány při Historické sekci ČSAV, č. 1–20, 1959–1965, jako neprodejný neperiodický tisk pro vnitřní potřebu.
- Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky při ČSAV; vydávány ve spolupráci s oddělením pro dějiny přírodních věd a techniky Historického ústavu ČSAV, č. 1(21) – 14-15 (34-35), 1965–1969, jako neprodejný neperiodický tisk pro vnitřní potřebu.
Zdroje dalších informací
- Dějiny věd a techniky 38, 2005, č. 1 = tematické číslo k výročí založení České společnosti pro dějiny věd a techniky, srov. zde P. Drábek a J. Folta („Ke čtyřiceti letům Společnosti pro dějiny věd a techniky“), L. Nový („Dějiny vědy a techniky mezi vědou a popularizací“), J. Smolka („Ustavení Čs. společnosti pro dějiny věd a techniky“), M. Hořejš („Jan Kořan, významný badatel a organizátor dějin vědy a techniky“).
- T. Hermann, „Práce historika exaktních věd Josefa Smolky (1929–2020). Podíl na formování oboru a komentovaná bibliografie“, Dějiny věd a techniky 53, 2020, č. 1-2, s. 82–113.
- „Odešli naši dva kolegové a dřívější vedoucí redaktoři DVT Jan Janko (1943–2021) a Petr Vágner (1957–2021)“, Dějiny věd a techniky 54, 2021, č. 1, s. 73–74.
- I. Jakubec – M. Efmertová, „Historiografie vědy a techniky v Čechách a možnosti mezinárodní spolupráce“, Cahiers du CEFRES. N˚ 21, Historie vědy a techniky. Historiografie vědy a techniky, komparace vývoje oboru ve Francii a v České republice (ed. M. Efmertová). URL : http://www.cefres.cz/pdf/c21/Jakubec_Efmertova_2001_veda_technika_Cechy.pdf
